Obec Zákřov se nachází přibližně 2,5 km SVV od Tršic. Rozloha katastrálního území Zákřov je 1,29 km2.


Historie obce

Osada Zákřovice, ves lidí bydlících za křovím, stávala na ostrohu mezi potokem zákřovským a lazničským, v kraji porostlém hustými lesy. Připomíná se roku 1349. V roce 1382 byla zde již vodní tvrz, jednopatrová budova, zásobovaná vodou z blízkých rybníků.

Polovina osady byla svobodným statkem tršických vladyků, polovina olomouckého biskupství. Roku 1373 držel Zákřovice Unka z Majetína, pak Vilém z Ohnišťan, Oldřich z Mydlovar, Jetřich Prusinovský na Potštátě aj.

Jetřich Prusinovský prodal roku 1529 Zákřovice majiteli Tršic Jiřímu Žamberkovi z Limberka. Roku 1532 přešlo panství tršické Žibřidovi z Bobolusk, pak jeho synovi Nokodémovi, který roku 1568 postoupil panství tršické i léno zákřovické biskupovi olomouckému Vilémovi z Prusinovic a ten ještě téhož roku olomoucké kapitule již jako pustou ves.

Přes dvě stě let Zákřovice neexistovaly. Zanikla i tvrz, zůstal jen dvůr. Roku 1787 byl z rozhodnutí olomoucké vrchnosti rozparcelován a prodán novým osadníkům - z Kozlova 8, Ranošova 4, Nové Vsi 4 (dnes Daskabát), Lazniček 2, Přáslavic 2, Velkého Újezda 2. Postavili 24 obytných domů. Byla jim přidělena popisná čísla, 20 měřic pole, všichni osídlenci byli zproštěni robotní povinnosti. Organizátorem osídlování byl Jan Libiger. Osada byla obnovena, dostala název Zakrzow - Zákřov.

Zákřov patřil k Tršicím. Od 8.1.1910 se stal samostatnou obcí. Od roku 1975 patří Zákřov do střediskové obce Tršice.


ZÁKŘOVSKÁ TRAGEDIE V ROCE 1945

Blížící se porážka fašismu vedla vedoucí nacistické zločince k těm nejbestiálnějším činům. Jedním z mnoha takových u nás je i tragedie devatenácti zákřovských občanů.

Pod záminkou, že Zákřov je střediskem partyzánů a obyvatelstvo je podporuje, podnikli němečtí fašisté - se zrádci Vlasovci - proti Zákřovu vražednou akci. Gestapem z Velkého Újezda byl vypracován plán akce proti Zákřovu a to tak, že celá vesnice bude obklíčena Vlasovci a pod záminkou střelby partyzánů na Vlasovce bude provedeno zatčení partyzánů a jejich pomocníků podle předem připraveného seznamu.

Akce Zákřov byla provedena 18. dubna 1945. Zúčastnil se jí celý prapor Vlasovců. Navečer odjela horda Vlasovců přes Výkleky k Zákřovu. Po 21. hodině obklíčili gestapáci a Vlasovci obec a provedli prudký útok na severní část vesnice. Používali pušky, kulomety, pancéřové pěsti a ruční granáty. Zakrátko vyšlehly ze stavení rolníka - pana Frant. Švarce - plameny, ale občané požár lokalizovali. Tato usedlost však byla vzápětí znovu zapálena. Když se občané znovu pokoušeli hasit nebo zachraňovat dobytek, bylo na ně stříleno. Někteří byli zadrženi a odvlečeni do jednoho stavení, kde byli střeženi. Aby bylo znemožněno hašení požáru, naházeli Vlasovci do ohně ruční granáty, které postupně vybuchovaly. Pod ochranou palby prováděli Vlasovci drancování, loupení a zatýkání osob - hlavně mužů a chlapců - až do ranních hodin.

Na druhý den ráno byli propuštěni bez výslechu muži starší 50 let. Ostatní - v počtu 23 - byli v trojstupech odvedeni do Velkého Újezda. Tam je Vlasovci zavřeli do malé místnosti ve dvoře radnice - bývalého chléva. Zde byli dva dny "vyslýcháni", biti a týráni. Čtyři z uvězněných byli propuštěni. Ostatních 19 mužů po dvoudenním mučení, s přeraženými údy a rozbitými obličeji, naházeli do nákladního auta a odvezli do lesa k samotě Kyjanice. Stalo se tak v podvečer 20. dubna. Nad samotou Kyjanice u dřevěné boudy (o rozměrech asi 150x210 cm) zastavili, přivezli německého faráře p. Schustera ze Slavkova a vyzvali ho, aby dřevěnou boudu vykropil jako hrob. Když farář uviděl zakrvácené a zohyzděné obličeje a těla přivezených mužů, zhroutil se a odmítl výkrop provést. Němci a vlasovci nalili pak do boudy dehet, naházeli poloubité české mučedníky do boudy, obložili je dřívím, na těla nalili ještě benzín a pak vše zapálili.....

Dlouho se plížil dusivý dým lesy a údolím. Místo bylo střeženo ozbrojenými barbary a nikdo tam nesměl.

Doma zatím příbuzní mrtvých marně - po prožitých hrůzách - čekali na návrat svých manželů, otců, synů a bratrů. Ti se však nevrátili. 


BYLI TO: 

Calábek Josef (45 roků) Zákřov

Marek Josef (43 roků) Zákřov

Marek Drahomír (17 roků) Zákřov

Švarc František (43 roků) Zákřov

Švarc Vladimír (16 roků) Zákřov

Ohera Jan (40 roků) Zákřov

Plánička Jan (35 roků) Zákřov

Závodník Miroslav (23 roků) Zákřov

Závodník Jaroslav (21 roků) Zákřov

Glier Antonín (18 roků) Zákřov

Ohera Oldřich (37 roků) Zákřov

Bém Vlastimil (19 roků) Tršice

Wolf Otto (18 roků) Tršice

Pazdera Jan (32 roků) Doloplazy

Přikryl Klement (32 roků) Doloplazy

Jahn Josef (18 roků) Velká Bystřice

Švec František (26 roků) Velká Bystřice

Musil Josef (30 roků) Bystrovany

Žák Jaroslav (24 roků) Brno


Teprve po osvobození 12.5.1945 mělo pátrání po zákřovských mučednících výsledek. To už museli zbytky ohořelých těl vykopati kozlovští Němci, kteří mrtvé po hrozné smrti zakopávali. Lékařským ohledáním bylo zjištěno, že většina zavražděných byla upálena zaživa. Současně bylo zjištěno, že ani jediná z nalezených stehenních kostí nebyla bez poruchy. Kosti byly zpřeráženy barbary za nelidského mučení při výsleších. 14.5.1945 byly zbytky mrtvých uloženy do jediné rakve a tato byla za velké účasti lidu pohřbena na tršickém hřbitově. Nad společným hrobem byl postaven pomník s fotografiemi a jmény umučených.

Na místě tragedie byl 31.10.1949 odhalen památník "Zákřovský žalov". Památník je dílem akad. Sochaře Vladimíra Navrátila, profesora olomoucké univerzity a arch. Lub. Šlapety z Olomouce. Památník vyjadřuje zoufalství ženy nad tragedií devatenácti zákřovských občanů. Podstavec památníku má rozměry boudy. V základech je malá krypta s dubovou rakvičkou, v níž jsou uloženy pozůstatky a popel hrdinů za živa upálených a zbytky ohořelých rohových trámů boudy. V měděném pouzdru je pamětní listina a spisy o tragedii. V pozadí památníku je vysázeno do půlkruhu 19 symbolických lip pro vzpomínku na každého z upálených mučedníků.


Nápis na památníku: " My dali život - vy dejte lásku ! " 


Zákřov - pomník obětem zákřovské tragédie


Zákřovský Žalov, plastika akad.sochaře Vladimíra Navrátila, nacházející se na místě hromadné popravy v lese u Kyjanice.


Památky

V r.1847 byl postaven na pokraji Zákřova na rozcestí kamenný kříž. Zákřovští tuto památku chovají ve velké úctě. Po celý rok je prostranství kolem kříže vzorně udržováno.

Proti kříži přes silnici stojí vzácná kulturní památka lidového umění - dřevěná zvonička, chráněná Památkovým úřadem. Je z 18.století. Zvon v rozsoše zvoničky je s reliéfem sv.Floriána s nápisem firmy Anton Obletter 1791, Olomouc. Tento zvon byl byl v r.1942 vzat na válečné účely, po 2.světové válce v r.1945 byl zrekvírovaný zvon vrácen na původní místo. 


Dřevěná zvonička, v pozadí kříž z r.1847