Od roku 1941 zde vzniklo ghetto, kam byli postupně deportováni občané židovského původu. Zde měli být soustředěni do doby, než budou vyhlazovací tábory na východě připraveny k jejich konečné likvidaci. Po osvobození terezínské opevnění (Hlavní a Malá pevnost), na svou dobu moderní, postupně zastarala a po ztrátě vojenské funkce upadla v zapomenutí. Ve vědomí naší i světové veřejnosti znovu ožil a roku 1947 z iniciativy vlády znovu obnoveného Československa zde vznikl Památník Terezín v místech utrpení desetitisíců lidí původně jako Památník národního utrpení.

V České republice je Památník Terezín jedinou institucí svého druhu. Jeho posláním je především uchovávat památku obětí rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace, její odkaz přibližovat a zprostředkovávat veřejnosti prostřednictvím muzejní a osvětové činnosti a současně pečovat o místa spojená s utrpením desetitisíců lidí v letech druhé světové války.

Ve správě Památníku Terezín se nacházejí objekty a areály, které ve svém celku představují jedinečný muzejní komplex, do kterého přicházejí každoročně statisíce návštěvníků z domova i ze zahraničí. S historií nacistických represivních zařízení v Terezíně a nedalekých Litoměřicích se mohou seznámit v řadě stálých i příležitostných expozic. Stejně tak mohou navštívit pietní prostory a další památná místa spojená s touto tragickou kapitolou novodobých dějin.

Dějiny terezínského ghetta přibližuje především stálá expozice Muzea ghetta, jež se nachází v budově bývalé městské školy. Na ni navazují četné další expozice, které jsou umístěny v bývalých Magdeburských kasárnách, v krematoriu na Židovském hřbitově a v bývalé Ústřední márnici ghetta. Pietními místy jsou modlitebna z doby ghetta v Dlouhé ulici, Kolumbárium ghetta, památník na břehu Ohře, kde byl nedlouho před koncem nacistické okupace do řeky vysypán popel obětí, a zbytek železniční vlečky. Kromě uvedených pietních míst se ve městě Terezín nacházejí další památná místa a objekty.

V areálu Malé pevnosti, která je od města Terezín vzdálena necelý kilometr, je kromě objektů, které sloužily policejní věznici gestapa, možno navštívit řadu stálých a dočasných expozic a rovněž Národní hřbitov nacházející se v jejím předpolí. Tento areál představuje největší pohřebiště obětí nacistické okupace na území České republiky. Z tohoto důvodu je proto každoročně místem konání ústředních vzpomínkových shromáždění na památku obětí nacistických represí. Ve správě Památníku Terezín je rovněž objekt bývalého krematoria koncentračního tábora v Litoměřicích s přilehlým areálem, jakož i vchodový objekt do podzemí, kde vězni tohoto tábora svou otrockou prací budovali dvě továrny určené pro válečnou výrobu nacistického Německa. Podzemní prostory samotné jsou však vzhledem k hrozícímu nebezpečí sesuvu horniny návštěvníkům nepřístupné. Areály bývalého ghetta a policejní věznice gestapa v Malé pevnosti si mohou návštěvníci Památníku Terezín prohlédnout s odborným výkladem.

Terezínská tryzna

Terezínská tryzna je pravidelná každoroční pietní a vzpomínková slavnost, která se koná vždy třetí květnovou neděli na Národním hřbitově v Terezíně. Jedná se o vzpomínkovou akci, která se koná k uctění památky obětí zdejší nacistické perzekuce během druhé světové války.

Spolupořadatelem akce je kromě samotného Památníku Terezín také město Terezín, Ústecký kraj, Ministerstvo kultury České republiky a další spolky a společenské instituce. Akce se pravidelně zúčastňují nejvyšší státní a ústavní činitelé (ministři, poslanci, senátoři, zástupci krajské samosprávy), členové diplomatického sboru a různí zahraniční hosté (nejčastěji z řad přímých pamětníků a příbuzných obětí). Během pietního aktu je pro veřejnost areál Malé pevnosti nepřístupný. Po skončení akce je vstup do jejích prostor zdarma.

Letos to byla neděle 19. května 2019, kdy se na cestu do Terezína vydal i autobus z Tršic. Kdo se chtěl něco dozvědět o dějinách těchto míst, měl opravdu možnost. Tuto možnost občané ani děti z tršické školy moc nevyužili, což je velká škoda.

Během dne jsme měli možnost zúčastnit se Terezínské tryzny (konala se od 10-12), navštívit město, muzeum nebo se podívat na další památná místa.

Na půl jedné jsme měli objednanou prohlídku Malé pevnosti s výkladem. Prohlídka trvala asi hodinu. Následně jsme se domluvili, že máme zájem o prohlídku krematoria a židovského hřbitova. Místa utrpení a hrdinství v nás zanechala plno nových dojmů a vědomostí.

Odjížděli jsme s vědomím toho, že mnoho kapitol dějin našeho národa a státu není nic veselého. Ale jak nám říkala paní průvodkyně – je třeba své dějiny znát! Jinak jsme nuceni je třeba prožít znovu. A to určitě nechce nikdo z nás.