V Hostkovicích byl v té době nejvíc postižen Zdeněk Böhm, podle tehdejšího politického a soudního škatulkování kulak a továrník, i když byl jen majitelem malé dílny na zpracování ovoce. Už brzy po únoru 1948 až do roku 1960 prodělal řadu policejních výslechů a na lavici obžalovaných vyslechl několik tvrdých soudních rozhodnutí, od ztráty majetku, vystěhování z rodné obce až po jedenáctiletý trest odnětí svobody. Z dnešního hlediska to byly některé důvody pro které byl vyslýchán policií a vláčen před soudy spíš směšné než vážné.  Například to byla jeho snaha o založení zemědělské strany. Cituji z rozhodnutí soudu: „Pro trestný čin velezrady podle 78 odst. 1 tr. zák., spáchaný tím, že od roku 1951 do roku 1959 jako kulak z třídního nepřátelství zúčastňoval se nepravidelně schůzek ilegální protistátní organizace v Národním domě v Olomouci, vedené a organizované Dr. Ing. Ladislavem Kameníčkem, jimž byl pověřen vykonávat funkci zástupce vedoucího skupiny, společně s ním projednával v letech 1951 - 1955 na schůzkách v Moravské Loděnici a ve Veselíčku organizační otázky nové zemědělské strany a vůbec otázky zemědělství po předpokládaném zvratu státního zřízení ...“ Spolu se Zdeňkem Böhmem byl v tomto soudním procesu odsouzen také Vojtěch Sýkora z Vacanovic na 5,5 roku odnětí svobody a dalších deset obžalovaných od jednoho do dvanácti roků. Mimo snahy založit novou zemědělskou stranu, soud Z. Böhmovi do obžaloby ještě přidal jako přitěžující okolnost poslech tzv. štvavých zpráv zahraničního rozhlasu. V obou případech tedy obvinění z dnešního hlediska spíš směšná než vážná.

Vložený obrázek

Zdeněk Bém

Když byl už brzy po únoru 1948 Z. Böhm předvolán k soudu, byl předmětem jeho soudního líčení vyloženě jen vtip. O tom se můžeme dočíst v soudních protokolech, které se zachovaly ve Státním okresním archivu v Olomouci. Cituji ze soudního protokolu ze dne 21. 10. 1949: „Zdeněk Böhm dne 24. 5. 1949 v Tršicích za rozhovoru s Aloisem Branžovským, Karlem Zapletalem a Antonínem Šplíchalem řekl anekdotu, že matky nesmějí kojiti své děti, protože člověk nesmí být vysáván člověkem.“ Okresní soud v Olomouci Zdeňka Böhma osvobodil, protože léta krutých soudních rozhodnutí měla teprve přijít. V jeho případě už v roce 1950, kdy byl soudem zbaven majetku a spolu s rodinou vystěhován z obce. Nové bydliště pak nalezl u příbuzných na Veselíčku. V tehdejších politických poměrech jen těžko hledal zaměstnání, protože byl všude osobou nežádoucí. V krátké době jich vystřídal sedm, od řidiče nákladního auta a sanitky až po profesi cestáře, když mu byl odebrán řidičský průkaz. Léta svého věznění prožil na různých místech – v Leopoldově, Borech a Valdicích. Do důchodu mohl odejít až ve svých sedmdesáti letech. V roce 1990 byl Zdeněk Böhm Krajským soudem v Ostravě rehabilitován. Toho se však nedožil. Zemřel v roce 1988 ve věku osmdesáti tří let.


Možná stojí za to vysvětlit, jak je to vlastně s příjmením Zdeňka Böhma / Béma. Bylo to prý tak, že farář, místo otcového Bém mu napsal při křtu do matriky příjmení německy a teprve dost později až žil na Veselíčku si jméno nechal změnit na otcovo Bém.