U nás v Tršicích se v dávné době nejen pěstoval chmel, ale také se z něho vařívalo ve zdejším panském pivovaru pivo. Než začalo Florýkovo novodobé chmelařství, měl u nás tento pivovar dvě menší chmelnice, a to „na zácestku“ u potoka Olešnice – po pravé straně směrem k hájovně, která se již roku 1805 připomínala, a druhou v panské štěpnici naproti myslivně v Chaloupkách, která se připomínala roku 1824. Chmel pro tršický pivovar z těchto chmelnic však nedostačoval, a proto si pivovar obstarával chmel také od nějaké Majórky z Velké Bystřice. Na těchto malých chmelnicích se chmel kopčil do výše travního koše. Tesaři tyčky osekávali a panští nádeníci jejich špice opalovali.

Až do roku 1848, tj. do zrušení roboty, byl v panském pivovaře sládkem nějaky Karas, který se v roce 1849 stal nájemcem tršického pivovaru. Po něm byl v tomto pivovaru sládkem Karel Kubelka, který první v roce 1862 sklizeň od Florýka vyzkoušel a doporučil jej k širšímu pěstování pro výrobu piva. Tento sládek se stal mimo Florýka průkopníkem zdejšího chmelařství. A jaké bylo pivo z panského pivovaru, dosvědčovali starší lidé z Tršic, kteří si tam jako chudobnější chodili s dřevěnými korbeli pro „patoky“, a tyto jako již neprodejné dostávali zdarma. O pivu říkávali (totiž o patocích), že pivo z tršického bylo výborné. Když se dno korbele nějak tímto podřadným mokem navlhčilo, nebylo možné korbel ani od stolu odlepiti. Tršický pivovar vařil pivo z chmele Florýkova a tršického okolí až do roku 1884, tedy plných 22 let. Pivovar pak koupili dva společníci, kteří jej přebudovali na sladovnu, která byla v provozu do první světové války.

A v těch dobách, kdy se vařívalo v tršickém pivovaru pivo výborné jakosti, bývalo u nás veselo. Chudobnější lidé si chodili pro „patoky“, zámožnější si pivo kupovali. Jeden z tršických písničkářů jako chmelař propagoval pití piva a často se zpívala tato písnička:


Když mě osud trápí,

starost nedá spáti,

tu se chytnu směle,

pivečka korbele,

hned je v mé duši vesele.

Když pak hlava naše

šedinami se pokrývá

a hrob tmavý na nás se šeredně usmívá,

tu se chytnu směle pivečka korbele,

zas je v mé duši vesele.