Vladimír Chalupa se narodil dne 3. srpna 1897 v Lipňanech čp. 1. Byl synem rolníka Tomáše Chalupy z Lipňan a Marie rozené Nevřivové z Penčic. Obecnou školu navštěvoval v Lipňanech a v Penčicích. V roce 1910 udělal zkoušku do 2. třídy měšťanské školy v Přerově, kde navštěvoval i následující dva ročníky. Jako 16letý byl v roce 1913 přijat na učitelský ústav v Příboře. V červenci 1917 obdržel vysvědčení učitelské dospělosti. V polovině září 1917 byl ustanoven jako výpomocný učitel v Troubkách u Přerova. Dne 15. listopadu 1917 odešel na obecnou školu do Přerova. Od následujícího školního roku 1918/1919 začal opět působit na obecné škole v Troubkách. Zkoušku učitelské způsobilosti vykonal v listopadu 1919. Po třech letech působení v Troubkách, odešel ke dni 1. září 1921 na vlastní žádost do okresu Uherský Brod. Nejprve byl ustanoven prozatímním učitelem v Korytné. Dne 1. září 1923 se stal prozatímním řídícím učitelem v Květné. K 1. září 1925 byl přeložen do Rokytnice, kde byl rovněž prozatímním řídícím učitelem. K 1. září 1926 byl jmenován definitivním řídícím učitelem v sousedním Jestřabí, kde působil až do roku 1945. V létě 1945 se Vladimír Chalupa dobrovolně vzdal definitivního místa ve škole v Jestřabí a dnem 1. září 1945 odešel do Mařatic u Uherského Hradiště (v současnosti místní část města Uherské Hradiště), kde působil po zbytek svého profesního života.

Vložený obrázek

V prvním školním roce 1926/27, kdy nastoupil do Jestřabí, navštěvovalo školu 65 žáků, z toho 29 chlapců a 36 děvčat. V jeho posledním školním roce 1944/45 navštěvovalo školu 111 žáků, z toho 43 chlapců a 68 děvčat. Vladimír Chalupa vyučoval po celou dobu svého působení 1. třídu (například ve školním roce 1933/34 se jednalo o 20 hodin týdně; v jednotřídce bylo více ročníků). Po jeho boku se za tu dobu vystřídalo několik učitelů a učitelek, kteří učili 2. třídu (v témže roce výpomocný učitel Josef Poledňák učil 26 hodin týdně). Děti učila také speciální učitelka ženské ruční práce a domácí nauky, do školy docházel také kaplan vyučující římskokatolické náboženství ze sousední Štítné nad Vláří. Občas měl řídící učitel k dispozici výpomocného učitele/učitelku či praktikanta/praktikantku.

Vyučování bylo komplikované. Školní budova byla malá. Měla jen jednu třídu a byt pro řídícího učitele a jeho rodinu. Ostatní učitelský personál nemohl být z kapacitních důvodů ubytován ve školní budově, ale bydlel v privátech (druhý učitel, výpomocný učitel, praktikant) nebo ve vlastní domácnosti (učitelka ručních prací), kaplan na faře ve Štítné. Škola byla sice dvojtřídní, ale jen papírově. V jediné třídě se střídaly děti z první a druhé třídy při ranním a odpoledním vyučování. Tuto neutěšenou situaci se snažil Vladimír Chalupa jako ředitel školy po léta řešit s obcí. Ale jeho snaha, stejně jako snaha jeho předchůdců, byla již od roku 1910 neúspěšná. Situace byla uspokojivě vyřešena až dlouho po jeho odchodu v roce 1962.

Řídící učitelé měli za povinnost psát školní kroniku. Psaní kroniky převzal Chalupa od svého předchůdce v roce 1926. Psal ji však jen do roku 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava. Dobu války řídící učitel do kroniky záměrně nezaznamenával. Zápisy z doby války rekonstruoval ze zápisků až jeho nástupce po roce 1945. Vladimír Chalupa měl na starosti rovněž knihovnu (ne ještě obecní, ale školní). Fond knihovny byl pravidelně doplňován nákupy knih a časopisů. Ve škole zřídil čítárnu.

Za působení Vladimíra Chalupy byla zřízena školní zahrada, kde se děti učily pěstovat užitkové i okrasně rostliny. Řídící učitel každoročně pořádal oslavy 28. října jako Svátku svobody, který byl tehdy spojen s oslavou Dětského dne. Oslava měla část žákovskou, formou besídky ve škole, a občanskou, na návsi s hudbou. Původní žákovskou oslavu u obecního Vánočního stromku proměnil v pořádání žákovské předvánoční besídky, na kterou připravoval s dětmi divadelní představení (například před Vánocemi 1937 secvičili hru Kašpárkovy Vánoce). Pořádal rovněž každoroční žákovskou oslavu narozenin prezidenta T. G. Masaryka (7. března). S dětmi jezdil na výlety do vzdálenějších míst (Zlín, Otrokovice, Uherský Brod, Brno, Trenčianské Teplice, na poutní místa Velehrad či Sv. Hostýn, nebo na hrad Buchlov). Nebo s nimi chodil na vlastivědné vycházky do okolí (prohlídka skláren ve Sv. Štěpáně a Sv. Sidonii, na Vršatec a Podhradské skály, na Kochavec, či do Luhačovic). Například v 10. jubilejním roce republiky v r. 1928 popisuje na stránkách školní kroniky výlet na brněnské výstaviště, kde „dětem naskytla se vzácná příležitost viděti svého milovaného tatíčka Masaryka“. Na konci školního roku se rovněž konaly žákovské besídky. Například v červnu 1938 se uskutečnila besídka s připraveným programem pro občany obce s názvem „Děti na stráž republiky“ s aktuálním námětem ohrožení země. Školní děti navštěvovaly také divadelní a filmová představení ve Štítné nad Vláří či ve Slavičíně. Vedle běžné výuky byla realizována také – dnes bychom řekli – projektová výuka. Například v dubnu 1935 proběhl „Týden čistoty“ na téma osobní hygieny, pravidelného očisty oděvu a obuvi, či domácího úklidu. V témže roce byla zavedena ve školách branná výchova, která byla implementována napříč školními předměty.

Vložený obrázek

Řídící učitel rozšiřoval množství a pestrost učebních pomůcek. V průběhu let se obnovovaly či nově pořizovaly různé pomůcky. Pořizovaly se učební tabule, mapy, obrazy, či skříně na pomůcky. Pro předmět ženských ručních prací byl zakoupen šicí stroj. Finance na pomůcky se získávali různými způsoby: poskytovala je obec jakožto zřizovatel, z výnosů žákovských besídek, či z darů bývalých absolventů. Postupem doby vytvořil řídící Chalupa systém bezplatného zapůjčování učebnic žákům, což nebylo v té době obvyklé (děti si učebnice běžně kupovaly, zvláště žáci z chudých rodin si však nemohli učebnice dovolit).

Jak bylo v této době běžné, tak učitel se v komunitě, kde působil, se zapojoval i do dalších aktivit. Byl aktivní divadelní ochotník v sousední obci Štítná nad Vláří, kde s tamními Sokoly nacvičoval divadelní představení pro veřejnost. Při snaze místního obchodníka Jaroslava Saňáka založit ochotnický divadelní spolek v obci Jestřabí oslovil řídícího učitele s prosbou, zda by se ujal režisérského postu. Chalupa jej z důvodu nedostatku času odmítl (1932).

Vladimír Chalupa byl pravidelně jmenován jakožto vládní komisař do čela volebních komisí při volbách do poslanecké sněmovny a senátu, při volbách do zemského zastupitelstva v Brně, okresního zastupitelstva v Uherském Brodě či obecního zastupitelstva v Jestřabí. V průběhu Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) byl jmenován zásobovacím referentem u obecního úřadu. Občanům vydával potravinové lístky, což znamenalo občasné nepříjemnosti mezi místním obyvatelstvem. Rovněž musel čelit kontrolám nadřízených úřadů včetně hrozby postihu ze strany německé okupační správy.

Vladimír Chalupa měl mezi občany obce Jestřabí patřičnou autoritu. A to nejen díky své vysoké postavě. Pořádal osvětové přednášky na různá témata pro veřejnost (na témata z oblasti sociální, zdravotní, vlastivědné apod.). Vystupoval na řadě veřejných shromážděních s proslovy (oslava výročí republiky, narozeniny prezidenta Masaryka ad.). Proslov k občanům pronesl také bezprostředně po osvobození republiky dne 10. května 1945.

Manželkou Vladimíra Chalupy byla Marie rozená Grošaftová (*27.11.1904), která pocházela ze slovenského Uhrovce (jedná se o obec kde se narodil Ľudovít Štúr či Alexander Dubček). Vladimír a Marie se vzali v době působení Vladimíra Chalupy v Květné dne 18. února 1925. Ještě v Květné se narodil syn Vladimír (*5.10.1925). Mladší dcera Dagmar, později provdaná Dostálková (*25.6.1933), se narodila v Jestřabí. Vladimír Chalupa zemřel 18. října 1982 ve věku 85 let. Jeho manželka jej následovala na věčnost dne 11. září 1983 ve věku nedožitých 79 let.

Je zřejmé, že Vladimíru Chalupovi byla manželka oporou a starala se také o děti, které její manžel vychovával a vzdělával. Na stránkách školních kronik se například dočítáme, že v rodinné kuchyni ředitele školy jeho manželka spolu s dětmi pekla vánoční cukroví. Starala se také o školní zahradu, která sloužila dětem, učitelům i rodině pana ředitele školy.

Vladimíru Chalupovi ležel na srdci osud dětí, zvláště nadaných či sociálně slabých. Chalupa dokázal rozpoznat talentované žáky a vhodně je nasměrovat k dalšímu vzdělání. Za jeho působení vzrostl počet dětí z obce, které zamířily z obecné školy na měšťanskou školu do Slavičína. Na vyšší stupeň vzdělání samozřejmě dosáhla jen menšina dětí, většina dětí nadále docházela za osmiletou povinnou školní docházkou jen na obecnou školu ve své obci. Zajímavý je třeba soupis žáků, kteří navštěvovali slavičínskou měšťanskou školu ve školním roce 1935/36. Mezi 7 dětmi najdeme jednoho pozdějšího vědce v oboru medicíny, který se prosadil v USA (František Pinďák), gymnaziálního profesora dějepisu a klasických jazyků (Josef Fojtík), či římskokatolického kněze, který byl zároveň velkým znalcem biologie (František Bureš). V průběhu hospodářské krize ve 30. letech se u Vladimíra Chalupy prohloubilo sociální cítění. Viděl jak bída a nouze hospodářské krize dopadá na občany. Zvláště pak na jejich děti, které měl dnes a denně před očima. Zajímal se o podmínky života v sociálně slabých rodinách, kterým se snažil pomoci a podporovat je. Proto zřídil chudinský fond, z něhož byli podporováni nejchudší žáci.

Vladimír Chalupa v únoru 1921 vystoupil z římskokatolické církve. Stalo se tak v souvislosti se sčítáním lidu v jeho tehdejším působišti v Troubkách, kdy krátce před sčítáním došlo ke konfliktu mezi konzervativním obyvatelstvem a učiteli, kterým obyvatelé nadávali do pokrokářů. Učitelé byli ustanoveni jako sčítací komisaři. Mezi obyvatelstvem se rozšířila fáma, že učitelé budou ve sčítacích formulářích měnit občanům náboženské vyznání. Vladimír Chalupa na to reagoval impulsivně: vystoupil z katolické církve. O pár měsíců později opustil na vlastní žádost své dosavadní působiště a požádal o přeložení do někdejšího okresu Uherský Brod. Rovněž známe i okolnosti jeho návratu do katolické církve, ke kterému došlo na Velikonoční pondělí roku 1939 (9. dubna). Ve svých pamětech to popisuje jestřabský obchodník, hostinský a soused Chalupových, Jaroslav Saňák. Zároveň byly při té příležitosti pokřtěny děti a rodiče uzavřeli církevní sňatek. Křest i sňatek vykonal kaplan P. Antonín Rychlý, který v té době docházel do školy v Jestřabí učit náboženství. Jak dále píše Jaroslav Saňák „Vladimír přijal sv. biřmování v roce 1940 v Brumově a já jsem mu posloužil co biřmovací kmocháček“. (Ovšem v rodné matrice u narození Vladimíra Chalupy je poznámka, že se vrátil do katolické církve již v dubnu 1922).

V roce 2003 se autor těchto řádků setkal s dcerou Vladimíra Chalupy Dagmar Dostálkovou a jejím bratrem Vladimírem Chalupou mladším. Sourozenci Chalupovi tehdy zavítali do Jestřabí při příležitosti oslav 500. výročí první písemné zmínky o obci. Vladimír a Dagmar v Jestřabí prožili své dětství a mládí. Při rozhovoru s paní Dagmar jsem se dotkl tématu odchodu rodiny z obce po skončení války na konci léta 1945. Naznačovala, že se vyskytl nějaký problém, kdy s jejím otcem měl někdo z válečné doby nevyřízené účty. Došlo k nějakému pnutí, konfliktům. A tak její otec požádal školské úřady o přeložení na nové působiště.

Nejstarší generace rodáků z Jestřabí osmdesátníků a několik málo žijících devadesátníků, ještě dnes vzpomíná na svého řídícího učitele Vladimíra Chalupu, rodáka z Lipňan.


Mgr. Petr Fojtík, historik a rodák z obce Jestřabí, kde Vladimír Chalupa bezmála 20 let působil

 

Použité zdroje:

Kronika obecné školy v Troubkách 1916-1949.

Paměti Jaroslava Saňáka, obchodníka v Jestřabí, IX. svazek.

Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893-1936 (1 díl)

Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1936-1974 (2. díl)

Rodná matrika farnosti Tršice z let 1891-1908, obec Lipňany, inv. č. 8293.


Fotografická příloha


Vložený obrázek Vložený obrázek