Bylo tomu tak i letos 29. dubna. Skupinu 25 studentů vedl jejich učitel z dějepisného semináře Michael Tesař, který během zastavení na jednotlivých památných místech si bral i průvodní slovo. Doplňoval se i s přítomným regionálním publicistou Miroslavem Rozkošným a paní Libuší Šnajdrovou, která je dosud aktivní v okresním orgánu Svazu bojovníků za svobodu. Sám jsem se zúčastnil také a to poprvé, takže počet zástupců přerovské sokolské jednoty jsem tak zvedl na dva.

Po příjezdu dopoledního autobusu do Tršic jsme se vydali do malého tršického kopce, na němž se vypíná bývala tvrz, dnes upravená na sídlo obecního úřadu i s malým národopisným muzeem. Muzeum bylo zavřené, tak jsme vrátili zpět do obce. Zastavili jsme se u památníku věnovaného tříletému ukrývání se čtyřčlenné židovské rodiny Wolfovy v nouzovém lesním úkrytu v lese několik málo kilometrů od Tršic. Jsou uvedena i jména několika tršických a zákřovských rodin, které jim zejména nošením jídla pomáhala přežít. Nepodařilo se to jen synovi Ottu Wolfovi, který se stal jednou obětí zákřovské tragedie.

Následovala návštěva tršického hřbitova, kam byly do společného hrobu uloženy pozůstatky devatenácti obětí zmíněné zákřovské tragedie ze dnů 18. - 20. dubna 1945. Šlo tehdy o trochu záhadnou honbu nacistických vojáků a vlasovců na místní partyzány. Nicméně devatenáct zmrzačených a ohořelých lidských těl je jasným dokladem zbytečné smrti nevinných obětí.

Poté jsme se zastavili v místním farním kostele Narození Panny Marie. Jedna z pověřených místních občanek nás vpustila dovnitř a poskytla nám výklad o historii kostela. Historicky cenné jsou obrazy apoštolů Petra a Pavla i před kostelem umístěné sochy věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Odtud jsme pokračovali pěšky a nahoru až do obce Zákřov.

Zákřovský památník obsahuje stejná jména jako pomník nad hrobem obětí tragédie z dubna 1945, které jsme si prohlížely zhruba před hodinou v Tršicích. Je upraven tak, aby umožňoval pietní akce i za účasti většího počtu osob. Ostatně jedna taková se tam konala den před naší návštěvou. To nám prozradila její účastnice paní Libuše Šnajdrová, která vyzvala studenty, aby si prohlédli stuhy u dosud čerstvých kytic, které obsahovaly názvy míst s obdobným osudem jako Zákřov. Navíc pronesla i několik slov o druhém domácím odboji, se kterým byl spojen i její otec.

Závěrečným památným místem bylo místo lesního úkrytu rodiny Wolfů s pomníčkem na místě, kde úkryt v období 1942 až 1945 byl. Jde se tam zpět po silnici ze Zákřova do Tršic, ale po několika stech metrech se odbočí vpravo na lesní silničku a po dalších asi pěti stech metrech vlevo na lesní cestu, která nás tam už zavedla. Celá trasa, o které zde píši, je popsána informačními tabulemi a popisy trasy i významu navštěvovaných míst, jak bývá u naučných stezek dobrým zvykem. Pochod skončil v Tršicích na náměstí s dobrým autobusovým spojením zpět do Přerova. Trochu deštivé a chladné počasí nevadilo, nakonec tak jen účastníkům akce podtrhlo, jakým útrapám byli skrývající se lidé tehdy vystaveni.