Největším plusem je to, že ve třídách mohou být společně sourozenci a kamarádi, takženavážeme rodinné prostředí, ve kterém se děti cítí dobře. Mladší děti se lépe adaptují na nové prostředí. Ve svých třídách pak děti mohou zůstat po celou dobu docházky do školky, mají pořád stejnou paní učitelku a nemusí se přesouvat do třídy předškoláků či si zvykat na jinou paní učitelku. Dalším plusem pro mladší děti je snadnější a přirozené předávání zkušeností a vědomostí – děti se více naučí od sebe než od dospělé autority, která k nim má věkově daleko. Mladší děti také získávají širší jazykový vzor, lépe a rychleji se naučí artikulovat všechny hlásky, navíc si od starších kamarádů přirozeně rozlišují jak aktivní, tak pasivní slovní zásobu. 

Pro předškoláky je pak plusem uvědomování si své vyspělosti a důležitosti ve třídě – zvyšuje se sebedůvěra a sebejistota starších dětí. Během roku se nám objevovalo méně agresivních projevů chování ve skupině starších dětí, zejména chlapců, kteří nemají ve smíšené třídě tolik přirozené konkurence. 

Rodiče se nejvíce bály toho, jak rozdělíme práci mladším a starším dětem, abychom se dostatečně věnovaly přípravě dětí do školy. Každým den děláme skupinky mladších a starších dětí a dělíme práci na lehčí a těžší – „předškoláckou“. Pro učitelky je to sice náročnější příprava, ale práce s předškoláky je mnohem efektivnější v malé skupince ve smíšené třídě než v zcela homogenní třídě plné předškoláků. Máme taktéž mnoho času se věnovat dětem individuální péči a docvičit s ním oblasti, které jeho vrstevníci mají zafixované. 

Dalším problémem před zavedením smíšených tříd bylo u rodičů to, aby starší děti nedělaly mladším „sluhy“. Tohle jsme s kolektivem v mateřské školce zvládly a mladší děti obkoukávají veškerou obsluhu od starších dětí, kterou zvládly děti daleko lépe než ve třídě plné malých dětí. Starší děti mnohem lépe osvojují dovednosti a znalosti, protože je předávají mladším dětem, přirozeně si opakují to, co už znají a tím si dané vědomosti, dovednosti více zafixují.