Na rozdíl od historika Gustava Voždy, který svůj článek o tomto lipňanském rodákovi už před více lety psal na základě vzpomínek pamětníků, je Jirák ve své stati pravdivější a přesnější, protože využil ke svému studiu Bolfova osudu historických archiválií z Moravského zemského archivu v Brně. Z Jirákovy čtrnáctistránkové práce stručně vyjímám. 

Karel Bolf se stal členem odbojové organizace Lvice, která působila zejména v Lazníkách a okolí. Při odbojových akcích se pohyboval ozbrojen pistolí a na ukrývání dalších zbraní se podílel. Gestapo se mu však brzy dostalo na stopu a Bolf se proto ukrýval u svých příbuzných a přátel. Jako první doplatil na svoji pomoc prchajícímu Bolfovi rolník Josef Hák, narozený 27. 10. 1875 v Lipňanech, který v únoru 1943 zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Ale v té době se už Karel Bolf ukrýval ve Věrovanech u Marie Přecechtělové, jejíž manžel pracoval v Německu. Jeho relativně pohodlný úkryt trval jen půl roku, protože se o něm dověděl kriminálník František Slováček z Otrokovic a Bolfa udal gestapu. Gestapáci k jeho zatčení použili lsti. Od udavače věděli, že Bolf má velký zájem koupit rádio. Nastrčili proto dva své řidiče Lindenthala a Weikerta, kteří výborně ovládali český jazyk, aby Bolfovi rádio nabídli a ostatní čekali venku. Lindenthal se na Bolfa vrhl, ale tomu se podařilo vytáhnout pistoli a dvakrát vystřelit. Střílel také Lindenthal, ale minul. Naopak zasažen byl Lindenthal a po rozdrcení krčku levé stehenní kosti byl až do konce války vyřazen ze služeb gestapa. Druhý gestapák však Bolfa usmrtil střelou do spánku. Výsledky tohoto gestapáckého zásahu ve Věrovanech dne 18. 8. 1943 byly kruté. Postupně bylo zatčeno jedenáct osob, které Bolfovi pomáhaly, včetně jeho matky, bratra a sestry. Ti se však z vězení vrátili. Nejhůře dopadla mladá matka čtyř dětí Marie Přecechtělová, v jejímž bytě se Bolf ukrýval a její sestra Anna Bosáková, která s ní bydlela ve stejném domku. Obě německý soud odsoudil k popravě gilotinou. Za pomoc Karlu Bolfovi byli k trestu smrti odsouzeni také Jan a Hedvika Kupkovi z Kokor a Antonín Kelar z Lazník. Manžel Bosákové byl soudem osvobozen a ostatní se naštěstí z vězení vrátili. Po válce došlo i na zrádce Slováčka a gestapáky. František Slováček byl 30. 4. 1947 odsouzen k trestu smrti a ještě téhož dne popraven. V té době už nežili gestapáci, kteří Bolfa zatýkali. K trestu smrti byli stejně jako Slováček odsouzeni Mimořádným lidovým soudem v Uherském Hradišti, Lindenthal 20. 5. 1946 a Weikert o devět dní později.